Prvé vystoupila na autobusovém nádraží ve velkoměstě. S jedním kufrem, rozhlédla se po nástupišti. Hledala pochopení a nacházela upírající pohledy do země, narážející těla spěchajíc odnikud nikam. Hledala dobrého člověka ještě dlouho a když si myslela, že už ho má, dostala facku.S každým zklamáním věřila méně a méně, holka z vesnice.
Nakonec dokázala být čímkoliv si jen kdo přál. Příjemnou, usměvavou, oddnanou,protivnou, zlou až zákeřnou mrchou, chytrou i hloupou, naivní světicí, pannou, děvkou, dekadentní umělkyní, dítětem, dcerou,matkou. Neptala se na přání, byla zrcadlovou královnou.
A kdo jsi ty, ptala se svého zrcadla s upřeným pohledem do země.
Byla sama proti sobě,když odpovídala Nevadí. Okusovala rty do krve a říkala Nevadí za každou fackou. Léčila duši smíchem nad vtipy kterým nerozuměla lidí kterým nerozumněla v prostředí kterému nerozumněla a pravila Jsem hloupá když nerozumím, oni rozumí. Byla kývajícím panákem s tlačítkem Usměj se, Tvař se vážně, rozumně a mlč.
Chceš to tak? ptala se svého zrcadla.
Nakonec dokázala být čímkoliv si jen kdo přál. Příjemnou, usměvavou, oddnanou,protivnou, zlou až zákeřnou mrchou, chytrou i hloupou, naivní světicí, pannou, děvkou, dekadentní umělkyní, dítětem, dcerou,matkou. Neptala se na přání, byla zrcadlovou královnou.
A kdo jsi ty, ptala se svého zrcadla s upřeným pohledem do země.
Byla sama proti sobě,když odpovídala Nevadí. Okusovala rty do krve a říkala Nevadí za každou fackou. Léčila duši smíchem nad vtipy kterým nerozuměla lidí kterým nerozumněla v prostředí kterému nerozumněla a pravila Jsem hloupá když nerozumím, oni rozumí. Byla kývajícím panákem s tlačítkem Usměj se, Tvař se vážně, rozumně a mlč.
Chceš to tak? ptala se svého zrcadla.
Žádné komentáře:
Okomentovat