šli krokem pomalým krouživým
"Zapomeň, stejně už to
nevrátíš", polkla znova tak známou větu. Trénovala si ji u zrcadla. Viděla
se, jak ji opouští, jak v rohu pláče, jak zapomíná a jak životem jde dál.
Udělat to gesto, otočit hlavou a říct: Už nechci. Proč ne? proč to nejde
šel pozadu v tom kruhu.
Hledal skulinku, kterou by mohl vystoupit, vysvobodit je oba. jednoduše jít
dál. S hlavou skloněnou, loudal se, tápal. Zatímco ona uhnaná děva, co si
myslí, že i tomuhle jde utéct. Zamlčeli ji, že tomuhle neutečeš. Jako i ona
mlčí, jako i on mlčí, jako i život mlčí a čeká, až oni dva přijdou na to, že
příběh je nutno dokončit.
Žádné komentáře:
Okomentovat