Poznala ho velmi vzdáleně, jen povrchně, jak měla ve zvyku. viděla jeho tvář jeho tělo jeho oči. všímala si jeho gest. Cítila v nich obrovskou vášeň sílu nadšení. vše co jí tak fascinovalo. Jenom náhodou se ocitla na jeho vernisáži. Okamžik. Ucítila jeho vůni. Odcházela aniž by ho oslovila, aniž by slyšela jeho hlas.
Pak o něm několik nocí snila. a ani potom nezapomněla
po několika letech ji oslovil sám od sebe, že by ji rád maloval. Odmítla. "Alespoň bych vás rád poznal, slečno." Nevěděla, co si myslet. Začala přemýšlet. pak napsala se zavřenýma očima Dobře tedy. Kousala se do rtů a vůbec si svým krokem nebyla jista." Zítra". a ona opět zavřela oči a odpověděla Ano. takový děcko ještě byla. Myslela si, že když zavře oči, tak je to jenom jako. možná, kdyby oči neotevřela, nemusela by tam jít.
zase to bylo intenzivní, protože on takový byl - intenzivní. Ta síla, se kterou by ji zmáčknul jako mouchu a rozmáznul a ona by řekla Dobře tedy. chtěla by být na dně v té nejhlubší jámě ale s ním
instink ji říkal sveď ho a stejně hledala v šatníku co nejméně nápadný kus oděvu. lhala sama sobě, chvíli před tím na sobě ještě měla obepnutý krátký šaty a pod nimi nic. pak zavřela oči a až pak se snažila v sobě najít šedou myš. Bílá košile a dlouhé kalhoty. "Hlavně at to nevypadá že ho balím". odcházela spokojeně s hodinovou rezervou.
Za půl hodiny znova odemykala dveře od bytu, v rychlosti ze sebe shodila bílou košili s těmi nesmyslnými dlouhými kalhotami, když je venku pětatřicet stupňů a nasoukala se znova do upnutých šatů, které na ni věrně čekaly přehozené přes židli. "parfém ne, ať nevypadá, že ho balím".
Přišla pozdě. Zpocená on byl taky zpocený a vlastně všichni kolem. dlouho mlčela. on se jí vyptával ale ona nevěděla co mu má říct. Připadala si vedle něj jako novorozeně. poslouchala tedy jeho hlas, konečně. byla v něm obrovská síla a její skládačka se tím spojila.
mluvil protikladem její řeči. byla bílá a on černej a jí to fascinovalo. chtěla zažít tu hlubokou díru s ním. chtěla aby jí potopil ,aby jí držel hlavu pod hladinou dokud ji neochabnou všechny svaly na těle a potom by ji vytáhl a něžně políbil. nadhodil to nenápadně, ale zcela jasně. ani nevěděla zda ji to překvapilo. asi jako vše, že tu sedí a že on sedí vedle ní. a zase zavřela oči a začala přemýšlet. pak zakroutila hlavou. a on se znova zeptal a ona stále se zavřenýma očima kroutila hlavou až jí bylo do breku a chtěla být zase v máminým břiše a nemuset se rozhodovat, zda chce spojit své tělo s ďáblem
do smrti o tom snít. jako o hříchu nebo o slasti? bála se
Pak o něm několik nocí snila. a ani potom nezapomněla
po několika letech ji oslovil sám od sebe, že by ji rád maloval. Odmítla. "Alespoň bych vás rád poznal, slečno." Nevěděla, co si myslet. Začala přemýšlet. pak napsala se zavřenýma očima Dobře tedy. Kousala se do rtů a vůbec si svým krokem nebyla jista." Zítra". a ona opět zavřela oči a odpověděla Ano. takový děcko ještě byla. Myslela si, že když zavře oči, tak je to jenom jako. možná, kdyby oči neotevřela, nemusela by tam jít.
zase to bylo intenzivní, protože on takový byl - intenzivní. Ta síla, se kterou by ji zmáčknul jako mouchu a rozmáznul a ona by řekla Dobře tedy. chtěla by být na dně v té nejhlubší jámě ale s ním
instink ji říkal sveď ho a stejně hledala v šatníku co nejméně nápadný kus oděvu. lhala sama sobě, chvíli před tím na sobě ještě měla obepnutý krátký šaty a pod nimi nic. pak zavřela oči a až pak se snažila v sobě najít šedou myš. Bílá košile a dlouhé kalhoty. "Hlavně at to nevypadá že ho balím". odcházela spokojeně s hodinovou rezervou.
Za půl hodiny znova odemykala dveře od bytu, v rychlosti ze sebe shodila bílou košili s těmi nesmyslnými dlouhými kalhotami, když je venku pětatřicet stupňů a nasoukala se znova do upnutých šatů, které na ni věrně čekaly přehozené přes židli. "parfém ne, ať nevypadá, že ho balím".
Přišla pozdě. Zpocená on byl taky zpocený a vlastně všichni kolem. dlouho mlčela. on se jí vyptával ale ona nevěděla co mu má říct. Připadala si vedle něj jako novorozeně. poslouchala tedy jeho hlas, konečně. byla v něm obrovská síla a její skládačka se tím spojila.
mluvil protikladem její řeči. byla bílá a on černej a jí to fascinovalo. chtěla zažít tu hlubokou díru s ním. chtěla aby jí potopil ,aby jí držel hlavu pod hladinou dokud ji neochabnou všechny svaly na těle a potom by ji vytáhl a něžně políbil. nadhodil to nenápadně, ale zcela jasně. ani nevěděla zda ji to překvapilo. asi jako vše, že tu sedí a že on sedí vedle ní. a zase zavřela oči a začala přemýšlet. pak zakroutila hlavou. a on se znova zeptal a ona stále se zavřenýma očima kroutila hlavou až jí bylo do breku a chtěla být zase v máminým břiše a nemuset se rozhodovat, zda chce spojit své tělo s ďáblem
do smrti o tom snít. jako o hříchu nebo o slasti? bála se
Žádné komentáře:
Okomentovat