dala nou přes nohu. Dívala na se něj zvídavím pohledem. chvíli co chvíli se šťoural mezi zubama a snažil se vytáhnnout vlákno z kuřete, co měl k obědu. a pak dal zase ruku na volant a pak jí projel po stehně až ke kalhotkám. Chvíli zůstal tak, pak vrátil prsty do pusy. Mezi zuby.
krouživým pohybem se dalo okýnko do pohybu. Matně si snažila vybavit, kdy tento způsob otevírání okýnka naposled u auta praktikovala a začalo jí to vadit. Měla okýnko nechat nahoře, jenže pak by smradem pukla. najednou se jí zdálo, že ten chlap, co sedí vedle ní, smrdí. V ten samý moment jí zase položil ruku na stehno, ted ho navíc vášnivě zmáčkl. Zavřela oči, zaregistroval to a přitlačil. Otevřela oči s očekáváním, že ruku sundá. Nechal ji tam nekonečně dlouho dobu.
nerozuměla, co se to děje. vždyt ho má ráda
i s tím bordelem, co je okolo něj a ted i okolo ní. To k němu patří, i s tím ho má ráda. přeci. I s tím smradem, co má v autě? To není zvíře, co se dá vychovat, napadlo ji a myslela tím ten smrad. Smrad bude vždy jen smradem.
chodili spolu tři týdny. už
V té chvíli byla rozhodnuta, že se s ním rozejde. pak nad tím začala uvažovat a když dospěla k názoru, že to je jenom její rozmar, vytvořila si v hlavě symbolickou tabulku a do ní zaznamenávala klady a zápory svého chlapa. Mezitím jeho ruka oběhla kolečka - pusa - volant - stehno
Zeptal se: Co se ti honí hlavou?" a sám pro sebe si říkal, že ty ženský jsou fakt divný. Nečitelný a divný. Vo co že bude mlčet a bude dělat drahoty. Možná řekne - nic.
ona zvolila mlčení, právě došla k názoru, že až vystoupí z tohodle vraku, tak už do něj nikdy víc nenasedne. Vidíme se naposledy. Bylo to krásné, ale jen do doby než...nedokončila myšlenku. Auto se prudce zastavilo, až se otevřela přední zásuvka a vypadlo z ní harampádí včetně obalů od tatranek a prázdných zmačkaných plechovek od redbulů.
Ted se mi chce napsat, že dostali za deštivého dne smyk a narazili třeba do stromu. Oba dva umřeli a pohádky byl konec i bez zbytečných zdůvodňování, výčitek prostě keců. jenže nemám ráda kýčovitý konce. a krom toho, takovej život není. Takže jedeme dál
stáli na krajnici čtyřproudovky, ostatní auta je jako velká voda obtékala. jednoduše mu to chcíplo. Ba co hůř, jemu to nešlo nastartovat. nedokázala se na něj ani podívat. vybavil se jí citát o lásce a nenávisti. Jak to bylo? prostě je to hrozně blízko a jestli jsem ho měla někdy dřív, třeba ještě ráno, ráda, teď ho k smrti nesnáším a jestli ještě minutu budu muset snášet jeho zpocený smradlavý tělo, zabiju ho. Mlčela a on nevěděl, zda je to dobře nebo ne. "Musíme chvilku počkat," řekl. Věděl, co to potřebuje, nestalo se mu to poprvé. "Musím to dát konečně do servisu," zopakoval jako už stokrát. dělat si čárky a pak mu to při rozchodu omlátit o hlavu.
oba hleděli tupě před sebe, nemluvili, nesnažili se cokoliv udělat, aby ulehčili situaci. je vás doufám jasný že tohle je konec. Bohužel, ti dva spolu žijí dodnes.
krouživým pohybem se dalo okýnko do pohybu. Matně si snažila vybavit, kdy tento způsob otevírání okýnka naposled u auta praktikovala a začalo jí to vadit. Měla okýnko nechat nahoře, jenže pak by smradem pukla. najednou se jí zdálo, že ten chlap, co sedí vedle ní, smrdí. V ten samý moment jí zase položil ruku na stehno, ted ho navíc vášnivě zmáčkl. Zavřela oči, zaregistroval to a přitlačil. Otevřela oči s očekáváním, že ruku sundá. Nechal ji tam nekonečně dlouho dobu.
nerozuměla, co se to děje. vždyt ho má ráda
i s tím bordelem, co je okolo něj a ted i okolo ní. To k němu patří, i s tím ho má ráda. přeci. I s tím smradem, co má v autě? To není zvíře, co se dá vychovat, napadlo ji a myslela tím ten smrad. Smrad bude vždy jen smradem.
chodili spolu tři týdny. už
V té chvíli byla rozhodnuta, že se s ním rozejde. pak nad tím začala uvažovat a když dospěla k názoru, že to je jenom její rozmar, vytvořila si v hlavě symbolickou tabulku a do ní zaznamenávala klady a zápory svého chlapa. Mezitím jeho ruka oběhla kolečka - pusa - volant - stehno
Zeptal se: Co se ti honí hlavou?" a sám pro sebe si říkal, že ty ženský jsou fakt divný. Nečitelný a divný. Vo co že bude mlčet a bude dělat drahoty. Možná řekne - nic.
ona zvolila mlčení, právě došla k názoru, že až vystoupí z tohodle vraku, tak už do něj nikdy víc nenasedne. Vidíme se naposledy. Bylo to krásné, ale jen do doby než...nedokončila myšlenku. Auto se prudce zastavilo, až se otevřela přední zásuvka a vypadlo z ní harampádí včetně obalů od tatranek a prázdných zmačkaných plechovek od redbulů.
Ted se mi chce napsat, že dostali za deštivého dne smyk a narazili třeba do stromu. Oba dva umřeli a pohádky byl konec i bez zbytečných zdůvodňování, výčitek prostě keců. jenže nemám ráda kýčovitý konce. a krom toho, takovej život není. Takže jedeme dál
stáli na krajnici čtyřproudovky, ostatní auta je jako velká voda obtékala. jednoduše mu to chcíplo. Ba co hůř, jemu to nešlo nastartovat. nedokázala se na něj ani podívat. vybavil se jí citát o lásce a nenávisti. Jak to bylo? prostě je to hrozně blízko a jestli jsem ho měla někdy dřív, třeba ještě ráno, ráda, teď ho k smrti nesnáším a jestli ještě minutu budu muset snášet jeho zpocený smradlavý tělo, zabiju ho. Mlčela a on nevěděl, zda je to dobře nebo ne. "Musíme chvilku počkat," řekl. Věděl, co to potřebuje, nestalo se mu to poprvé. "Musím to dát konečně do servisu," zopakoval jako už stokrát. dělat si čárky a pak mu to při rozchodu omlátit o hlavu.
oba hleděli tupě před sebe, nemluvili, nesnažili se cokoliv udělat, aby ulehčili situaci. je vás doufám jasný že tohle je konec. Bohužel, ti dva spolu žijí dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat