3.8. děkuji jsi milá

"Není ani hezká, ani chytrá a ani není milá. Je prostě k ničemu," vykřikoval úplně rudej o své šéfce. a pak bouchl do volantu, jako to dělá úplně normálně, když se vzteká, a pak to málem narval do svodidel,což už se tak běžně neděje. "Zato může ona" samozřejmě.

"Hlavně buď milá!" kladl ji na srdce až ji trošku píchlo v levé půlce těla, někde u žeber. orgán bijící na poplach. cokoliv, drahý. opět se nadechne. je to ve vzduchu, silný koncentrát, který ji tlačí hlouběji a hlouběji do sedačky, až si nakonec připadá jako by ji posadili do dětské autosedačky a nechali do ní pustit airbagy. takové tam je dusno. prej milá. ta milost ji už docela zatemnila mozek, jako jeu zatemnil  mozek vztek. lidi bez rozumu a v autě, co je to za šílenost? Nechce se hádat a nemůže říct mlč, protože se nechce hádat a nemůže se vlastně ani hádat, protože by ji slupnul jako malinu. takže je milá, co ji zbývá, než se snažit být ještě víc milá než obvykle v jeho přítomnosti. zavírá oči s úsměvem na rtu.

takovou ji přece chtěl, takovou si ji vybral. Řekl Děkuji jsi milá, jak se tak říká, když člověk vycítí pochopení. a tím si ji vlastně pečetil i s tou milostí