"nemůžu tam jít"
nedělej drahoty
"prostě nemůžu"
týden se klepala a skučela nemůžu. Poslední čtyři dny byly nejtěžší. Dav sebejistých mladých lidí a já tam mezi nimi. Jaké to je?
"trošku snobárna, ale to zvládneš."
vědět kam se schovat
vem někoho s sebou
víš, někdy mám pocit, že do té Prahy snad ani nepatřím. a pak si sednu k Vltavě a už si to třeba nemyslím, ale...
a pořádně se vystajluj, je tam plno novinářů a fotografů
říkal jsi něco?
kolik je hodin?
chtěla jsem přijít na chlup přesně, jen abych nemusela stát ve frontě a dělat že ho nevidím.
"přesně tak jsem to nechtěla," říkala jsem si, když jsem stála ve frontě a dělala, že ho nevidím.
zabalená do deky a dlaně přes obličej. říkám raději ne, když mě žádají, abych se postavila ke zdi polepené nápisy sponzorů. To nepochopíš. Jaktože tě vidí, když ty si připadáš vedle nich jako mravenec. Dokud nezmizíš ve tmě.
úžasný, nešetříš superlativy a on ti nerozumí. Říkám ti vem mě odtud. zachraň mě od toho davu sebejistých mladých lidí. a pak jsem odešla a připadala si ještě víc sama než jsem ve skutečnosti byla. dlaně přes obličej sklouzly z očí.
stála jsem u hradu a dívala se dolů do Prahy a myslela na Vltavu a na všechno to pěkný, proč tu mám ještě smysl. pak jsem shodila boty a vydala se pomalu přes nerudovku až k malostranské.tak jak to mám ráda
nedělej drahoty
"prostě nemůžu"
týden se klepala a skučela nemůžu. Poslední čtyři dny byly nejtěžší. Dav sebejistých mladých lidí a já tam mezi nimi. Jaké to je?
"trošku snobárna, ale to zvládneš."
vědět kam se schovat
vem někoho s sebou
víš, někdy mám pocit, že do té Prahy snad ani nepatřím. a pak si sednu k Vltavě a už si to třeba nemyslím, ale...
a pořádně se vystajluj, je tam plno novinářů a fotografů
říkal jsi něco?
kolik je hodin?
chtěla jsem přijít na chlup přesně, jen abych nemusela stát ve frontě a dělat že ho nevidím.
"přesně tak jsem to nechtěla," říkala jsem si, když jsem stála ve frontě a dělala, že ho nevidím.
zabalená do deky a dlaně přes obličej. říkám raději ne, když mě žádají, abych se postavila ke zdi polepené nápisy sponzorů. To nepochopíš. Jaktože tě vidí, když ty si připadáš vedle nich jako mravenec. Dokud nezmizíš ve tmě.
úžasný, nešetříš superlativy a on ti nerozumí. Říkám ti vem mě odtud. zachraň mě od toho davu sebejistých mladých lidí. a pak jsem odešla a připadala si ještě víc sama než jsem ve skutečnosti byla. dlaně přes obličej sklouzly z očí.
stála jsem u hradu a dívala se dolů do Prahy a myslela na Vltavu a na všechno to pěkný, proč tu mám ještě smysl. pak jsem shodila boty a vydala se pomalu přes nerudovku až k malostranské.tak jak to mám ráda
Žádné komentáře:
Okomentovat