"A ten život?"
"co je s ním?"
"vlastně si říkám..."
a najednou si uvědomila, že vlastně nechce aby odjížděl. a všechny ty dny, kdy ho přehlížela... ohlídla se. On to věděl a neřekl jí to. Celou dobu o tom věděl. když ji psal Musíme se vidět. A proč? ptala se bláhová hrozně zaměstnaná vším kolem. jedním uchem tam a druhým zpátky. Jakoby ta otázka už sama o sobě nebyla marná... Prej proč.
A on,který měl srdce na správném místě napsal Prostě musíme. Vysvětlila naposled své promiň a už byla tatam.
a pak
když ji po několika dnech nechal vzkaz - Už nemusíme - nechápala. Co to je muset a nemuset. Co on ví o jejích potřebách. "Vysvětli mi to" Ne nepochopila by to, v tom měl pravdu. V ten moment byla dávno jinde a jen kousíček zvědavosti v ní se ptal proč.
a ted tu sedí s ním u jednoho stolu a má pocit, že chápe celý vesmír.
"Co si říkáš?" zeptá se jí.
"občas potkám člověka a vím, že už ho v životě nepotřebuji vidět, že k sobě nepatříme," začala negací. "Ale někdy naopak..."
usměje se až mu vylezou svařákem zabarvené zuby.
"...asi víš"
"tak za rok tady." loučí se s ním narychlo na tramvajové zastávce, když oba zmoklí deštěm pospíchají do svých teplých domovů. " a dej pozor na žraloky" stačí na zakřičet ještě před tím než se za ním docela zavřou dveře. To aby věděl, že za rok ho opravdu chce vidět znova...
"co je s ním?"
"vlastně si říkám..."
a najednou si uvědomila, že vlastně nechce aby odjížděl. a všechny ty dny, kdy ho přehlížela... ohlídla se. On to věděl a neřekl jí to. Celou dobu o tom věděl. když ji psal Musíme se vidět. A proč? ptala se bláhová hrozně zaměstnaná vším kolem. jedním uchem tam a druhým zpátky. Jakoby ta otázka už sama o sobě nebyla marná... Prej proč.
A on,který měl srdce na správném místě napsal Prostě musíme. Vysvětlila naposled své promiň a už byla tatam.
a pak
když ji po několika dnech nechal vzkaz - Už nemusíme - nechápala. Co to je muset a nemuset. Co on ví o jejích potřebách. "Vysvětli mi to" Ne nepochopila by to, v tom měl pravdu. V ten moment byla dávno jinde a jen kousíček zvědavosti v ní se ptal proč.
a ted tu sedí s ním u jednoho stolu a má pocit, že chápe celý vesmír.
"Co si říkáš?" zeptá se jí.
"občas potkám člověka a vím, že už ho v životě nepotřebuji vidět, že k sobě nepatříme," začala negací. "Ale někdy naopak..."
usměje se až mu vylezou svařákem zabarvené zuby.
"...asi víš"
"tak za rok tady." loučí se s ním narychlo na tramvajové zastávce, když oba zmoklí deštěm pospíchají do svých teplých domovů. " a dej pozor na žraloky" stačí na zakřičet ještě před tím než se za ním docela zavřou dveře. To aby věděl, že za rok ho opravdu chce vidět znova...
Žádné komentáře:
Okomentovat