26.6. zastávka na znamení

"Slečno, víte o tom, že jste moc hezká?"
Nevypadala, že by chtěla pětikorunu, přesto jsem bez sebemenší změny ve výrazu odvrátila pohled. Proč zrovna dnes jsem si zapomněla dát sluchátka do uší? Ještě ke všemu mi připomněla včerejší ráno. uf
"Jestli Vás manžel nebude nosit na rukách, rozveďte se s ním."
Na tohle nešlo nereagovat. Když vezmem v úvahu, že i úsměv patří do komunikace (byť neverbální), pak jsem tedy navázala kontakt.
"Slibte mi to."
Byla to chyba.

Tázavě se podívala. Padesát let jí bylo. Své černé kočce lila do misky mlíko,protože to tehdá viděla u Popelky. Sama měla nejraději tuzemák. Rozhodně byla svobodná a pila potají, Ne ze zoufalství, ale z nudy. Vlastně je to to samé. Jenže kočkám bývá z mléka špatně, zapomněli jí to říct.

"Dobře." Ani nevím, proč jsme jí to odsouhlasila, když vím, že už z ryze logického důvodu, mě chlap nikdy na rukách nosit nebude. Jí to asi nedošlo a já nerada někomu beru iluze.
Naše cesty se tím tedy rozešly. Uchopila jsem tři těžký tašky s nákupem a kvítí, které jsem si pro radost koupila a nastoupila do narvané tramvaje. Vdávat se zatím nechystám.