Měla nádherně hebkou pleť, takovou tu sametově jemnou, jak se říká. Mohla by z fleku dělat reklamu na krém a ani by ji nemuseli retušovat. Její tvář měla čerstvých sedmnáct, ačkoliv bylo dívce ve skutečnosti dvacet dva roků. Přemáháte se takové pleti dotknout, protože může být pojištěná na poškození. A že se dá poškodit velice snadno. Panenka z porcelánu.
Po celém těle měla takovou pokožku. Jako když u barbíny nerozlišují, jaký materiál dají na nohy, jaký na zadek a z jakého udělají prsa, ani u ní jsem nespatřila odlišnost typu kůže. Byla celá tak jemná jako pudr na děckou prdelku. Takovou hebkost na sobě cítím, jen když mám čerstvě oholené lýtka a důkladně promaštěné a stejně tak když ruce několikrát smočím v krému. A pak se celá jenom hladím a tím se dělám ještě hebčí a taky vím, že dlouho to trvat nebude. To ona měla takovou jemnost po celou dobu.
Ta dívka nikdy neprošla pubertou. Nepoznala akné, nemusela se rozčilovat se změnou velikosti, ani boků, ani poprsí a strasti prvních lásek se ji vyhly obloukem, protože jedinou vrásku jsem neshledala, jedinou vadu, která by pokazila dokonalost vitríny.
Napadlo mě, že k ní nemůžete cítit nic, protože všechen cit spolkne obdiv. Necítíte pot, lásku ani nenávist. Ani větší či menší sympatie. Jaká je?
Byla celá taková jemná, nehovorná, klidná, možná nechávala spíše za sebe mluvit svou krásu. Stála přede mnou, stoosmdesát centimetrů vysoká, pouze ve spodním prádle. Bylo to jako když si prohlížíte Vogue ve 3D. Je vám při tom fajn.
Ona byla zároveň můj strom poznání. Nikdy mě nepolíbila dívka, až dnes
Žádné komentáře:
Okomentovat