9.1. soucitné snad

říkala mi kamarádka, že je smutná. Že se s ní rozešel chlapec.
Byli spolu čtyři roky, sdíleli společnou domácnost a jejich rodiče byli velcí přátelé. Nakonec chlapci stačila jedna SMS, jak mé kamarádce vyjádřit, že už dál nechce...
Ještě že ty mobily máme
a kamarádka pláče. Jak mi to mohl udělat a ještě k tomu tímto způsobem. SRAB!
Sbalil se a odešel. Kamarádka povídá: " Snad zmoudří.Snad se ke mě vrátí. Snad pochopí, že patříme k sobě.
Cožpak tys to necítila, že je něco špatně? zajímalo mě
ano, ptala jsem se ho, proč už mě nedrží za ruku a proč se mnou nechce spát a on mlčel
v té době už asi tušil
měl teď hodně práce, bylo toho na něj moc. snad pochopí, co je pro něj dobré a snad si uvědomí, že jsem to já. Doufám, že se vrátí, měli jsme toho tolik společného
snad. Nevím, co jí na to víc říct. Měli společnou domácnost, společné přátelé a společné plány do budoucna, jenže to je málo. Nenechal se tím svázat a šel dál vlastní cestou. Opakuji po ní soucitné snad, ale názor mám na to opačný.
možná je srab ale Nakonec, když už není, co víc říct, je lepší mlčet.