Minulý týden jsem byla poprvé na pohřbu. Jela jsem tam s bratrem. Ještě na nádraží mě napadlo, že bychom měli koupit květinu. Ale až v Pardubicích, v Praze jsou kytky drahé.
Rodinná sešlost,jak já je nesnáším. Měla bych koupit květinu. Měla bych přijít celá v černým, tak proč ty bílý boty. Slyšela jsem to šeptání, viděla jsem pohledy, mezitím co jsme čekali v místnosti metr krát metr. A kytka nikde. Schovala jsem hlavu do kouta a matně jsem se snažila vzpomenout,jak strejda vypadal. Snažila jsem se najít slzy.
A pak nás pustili dovnitř. Kam si sednout? Jak se tvářit? abych nikoho neurazila. celou hodinu, ale spíše déle - podívat se na hodinky, by bylo v tu chvíli nepřípustné, už tak jsem přemýšlela, mám-li si je vůbec vzít - poslouchala Kde ty kytky jsou a další české písničky, které máme rádi dívajíc se na rakev. V té rakvi ležel strýc, který už ani nevím, jak vypadal. Pak, zničeho nic, mě naskočila vzpomínka. Vařila jsem mu z hlíny a konvalinek a on tu hru se mnou hrál. málem by to i snědl. Napadlo mě, tam v krematoriu, že byl strejda hrozně hodný.
Jakási cizí žena vystoupila a pronesla pár citací. přišlo mi to celý tak nucený, jak to hrálo na city. Ráda bych se usmívala, má vzpomínka byla veselá, plná konvalinek, ale copak jsem mohla? Vyšli jsme ven a sestřenicím i mému bratrovi tekly slzy. ještě chvíli, než dojedeme za brány. Pak slzy, jak mávnutím kouzelného proutku, ustaly.
Pak už se jen pilo se a hodovalo. na rozloučenou
Rodinná sešlost,jak já je nesnáším. Měla bych koupit květinu. Měla bych přijít celá v černým, tak proč ty bílý boty. Slyšela jsem to šeptání, viděla jsem pohledy, mezitím co jsme čekali v místnosti metr krát metr. A kytka nikde. Schovala jsem hlavu do kouta a matně jsem se snažila vzpomenout,jak strejda vypadal. Snažila jsem se najít slzy.
A pak nás pustili dovnitř. Kam si sednout? Jak se tvářit? abych nikoho neurazila. celou hodinu, ale spíše déle - podívat se na hodinky, by bylo v tu chvíli nepřípustné, už tak jsem přemýšlela, mám-li si je vůbec vzít - poslouchala Kde ty kytky jsou a další české písničky, které máme rádi dívajíc se na rakev. V té rakvi ležel strýc, který už ani nevím, jak vypadal. Pak, zničeho nic, mě naskočila vzpomínka. Vařila jsem mu z hlíny a konvalinek a on tu hru se mnou hrál. málem by to i snědl. Napadlo mě, tam v krematoriu, že byl strejda hrozně hodný.
Jakási cizí žena vystoupila a pronesla pár citací. přišlo mi to celý tak nucený, jak to hrálo na city. Ráda bych se usmívala, má vzpomínka byla veselá, plná konvalinek, ale copak jsem mohla? Vyšli jsme ven a sestřenicím i mému bratrovi tekly slzy. ještě chvíli, než dojedeme za brány. Pak slzy, jak mávnutím kouzelného proutku, ustaly.
Pak už se jen pilo se a hodovalo. na rozloučenou
Žádné komentáře:
Okomentovat