Ahoj blíženče, já jsem taky blíženec
máme to už tak nějak v sobě, přirozené dané, že si hledáme lepší protějšky. Pak se za nimi ženeme, snažíme se s nimi držet krok , nakonec celý uhnaní padneme na držku, zatáhneme závěsy a dva tejdny o nás nikdo neví. Kde se mohla stát chyba, ptáme se, ale šťastní jsme nebyli. Lepší taky ne.
Pak se dá lehce uvěřit,že už nám může být jenom lépe. A nakonec život sklouzne do jedné velké iluze.
Dospěješ, jsi ještě díte. To mi řekl.
a pak mluvil už jenom o sobě.
má přítelkyni. Podle jejího popisu jsem si představila dokonalou osobu, řekl doslova krásnou, chytrou, šikovnou. Studuje teď v Austrálii a za nějaký čas se chystá přemístit se do Ameriky. A tam už půjde s ní. "Na tu školu se dostanou jen tři lidi z republiky a ona je jedním z nich" No prostě je nejchytřejší, to tím myslel. "Někdy si vedle ní připadám strašně hloupej." A já kejvám hlavou, jako že mu rozumím. ale o nic nejde, říká, že je jinak absolutně šťastnej.
Sem tam sklouzne nenápadně nevědomky do oblasti rodiny. Může mu být kolem třiceti a vypadá to, že už by se rád usadil a plodil. tedy aby plodila ona a on by se staral. Doslova se chce starat, říkal, to je záležitost mužů. Vidí svou ženu, absolventku několika prestižních zahraničních škol, rodící a kojící a tak dále. Prej každá ženská tohle chce. Ta jeho na to taky přijde. A mě napadá,a co třeba zítra kolem poledne. Proč se nedá na některé věci natáhnout budík?
"Víš co mě strašně mrzí" to se mě ptá a já samozřejmě nevím. Znám ho pár půlhodin."Mám pocit, že ji jenom dávám, ale ona mi to nijak nevrací. Žádné pohlazení, žádná zpětná vazba." Jsem zcela empatická v této rozmluvě.
Svěřil se mi, že strašně rád jí. "Hrozně mě mrzí, že mi za těch 5 let, co jsme spolu, nikdy neuvařila. " To se změní, ona na to přijde, dodává. V tomto momentě přestávám mlčet. "A co když na to přijde až ve čtyřiceti? Třeba. Teď bude budovat kariéru, stoupat v žebříčku a na vrcholu toho všeho se roztikají hodiny a pak se třeba může stát, že bude chtít ze dne na den dítě, ale je možné, že ty už budeš v té době mít šediny." Ehm. Ne, prej určitě ne. Opět jsem řekla něco, co druhý nechtěl slyšet.
"No a co třeba sport? Sportuješ ráda?"
"Jo včera jsem se slušně vysekala na kolečkových bruslích"
....
máme to už tak nějak v sobě, přirozené dané, že si hledáme lepší protějšky. Pak se za nimi ženeme, snažíme se s nimi držet krok , nakonec celý uhnaní padneme na držku, zatáhneme závěsy a dva tejdny o nás nikdo neví. Kde se mohla stát chyba, ptáme se, ale šťastní jsme nebyli. Lepší taky ne.
Pak se dá lehce uvěřit,že už nám může být jenom lépe. A nakonec život sklouzne do jedné velké iluze.
Dospěješ, jsi ještě díte. To mi řekl.
a pak mluvil už jenom o sobě.
má přítelkyni. Podle jejího popisu jsem si představila dokonalou osobu, řekl doslova krásnou, chytrou, šikovnou. Studuje teď v Austrálii a za nějaký čas se chystá přemístit se do Ameriky. A tam už půjde s ní. "Na tu školu se dostanou jen tři lidi z republiky a ona je jedním z nich" No prostě je nejchytřejší, to tím myslel. "Někdy si vedle ní připadám strašně hloupej." A já kejvám hlavou, jako že mu rozumím. ale o nic nejde, říká, že je jinak absolutně šťastnej.
Sem tam sklouzne nenápadně nevědomky do oblasti rodiny. Může mu být kolem třiceti a vypadá to, že už by se rád usadil a plodil. tedy aby plodila ona a on by se staral. Doslova se chce starat, říkal, to je záležitost mužů. Vidí svou ženu, absolventku několika prestižních zahraničních škol, rodící a kojící a tak dále. Prej každá ženská tohle chce. Ta jeho na to taky přijde. A mě napadá,a co třeba zítra kolem poledne. Proč se nedá na některé věci natáhnout budík?
"Víš co mě strašně mrzí" to se mě ptá a já samozřejmě nevím. Znám ho pár půlhodin."Mám pocit, že ji jenom dávám, ale ona mi to nijak nevrací. Žádné pohlazení, žádná zpětná vazba." Jsem zcela empatická v této rozmluvě.
Svěřil se mi, že strašně rád jí. "Hrozně mě mrzí, že mi za těch 5 let, co jsme spolu, nikdy neuvařila. " To se změní, ona na to přijde, dodává. V tomto momentě přestávám mlčet. "A co když na to přijde až ve čtyřiceti? Třeba. Teď bude budovat kariéru, stoupat v žebříčku a na vrcholu toho všeho se roztikají hodiny a pak se třeba může stát, že bude chtít ze dne na den dítě, ale je možné, že ty už budeš v té době mít šediny." Ehm. Ne, prej určitě ne. Opět jsem řekla něco, co druhý nechtěl slyšet.
"No a co třeba sport? Sportuješ ráda?"
"Jo včera jsem se slušně vysekala na kolečkových bruslích"
....
trochu to všechno chápu ... možná po svém ale i tak
OdpovědětVymazatJT
Děkuji za odezvu JT. Nakonec - myslím si - že tu nepíšu jednoznačný příběhy. Každý ať si z toho vezme to své
OdpovědětVymazat