6.4. neporozumění ítý

dlouhá sukně světlo lamp a dlouhý kouř
stůl bez popelníku v rohu dlouhé kroky vrzající podlaha
kávu s mlékem bez cukru nese ta slečna s dlouhou sukní
dlouhá pauza
a pak otevřít knihu a prodloužit si život na maximum.
hudbu cítí ale neslyší, tak to má být. neruší mě.

prosím?
slečno, ticho
ticho pane
prosím?

prvé neporozumění

klepete nohou o podlahu. čímž se klepou stoly, mimochodem i ten můj. klepe se mi šálek. káva mi stydne a co hůře. klepe se má kávová lžička o porcelánový talířek. vaše tiky končí v mých ušních bubíncích. už mi rozumíte?
Háklivá?
chce to klid a umět uspokojit lépe své potřeby.
pomozte mi

druhé neporozumění

dlouze mlčíme
on kouří. ona dělá že čte, přes knížku hledí okem na lžičku a čeká že se pohne. no tak..
nechá ji bejt
pak ona odchází. on začne znova tika a z úst mu plyne dlouhý tmavý kouř.
"kráva"
"blbec"