Postávala nenápadně opodál. jakoby tam patřila. jakoby se ta růžová tvářička změnila v přirozený stín. byla odrazem místního dění, ale oproti ostaním, mlčící. a přece tam nepatřila. A vy jste kdo? zeptal se kdosi najednou. já? překvapilo ji, že si ji někdo všiml.
ženy kolem byly krásné, ale pohled se upíral na jedinou. ta byla ze všech nejhezčí. to byla hvězda, múza. "krása!" vískal fotograf a všichni se přidali "Ano krása". a hvězda stoupla zase o trošku víc. kam už špičky nedosáhly.
znala to, ta v rohu. Hru na krásu. tak dobře to znala. Kolikrát už lítala v oblacích, díky velkolepým údivům publika. pak zhaslo světlo a ona spadla dolů a to už ji nikdo nepodal ruku. nezajímala je, to co potřebovali si vzali. troska, chodící figurína - krásná na lusknutí prstů. neber si to osobně. a když pak slyší od svého muže Jsi krásná. Uskočí. ba co hůř. ona mu to nevěří.
ženy kolem byly krásné, ale pohled se upíral na jedinou. ta byla ze všech nejhezčí. to byla hvězda, múza. "krása!" vískal fotograf a všichni se přidali "Ano krása". a hvězda stoupla zase o trošku víc. kam už špičky nedosáhly.
znala to, ta v rohu. Hru na krásu. tak dobře to znala. Kolikrát už lítala v oblacích, díky velkolepým údivům publika. pak zhaslo světlo a ona spadla dolů a to už ji nikdo nepodal ruku. nezajímala je, to co potřebovali si vzali. troska, chodící figurína - krásná na lusknutí prstů. neber si to osobně. a když pak slyší od svého muže Jsi krásná. Uskočí. ba co hůř. ona mu to nevěří.
Žádné komentáře:
Okomentovat