měla ho ráda? tak normálně. vždyť jsou spolu teprve dva týdny. Zatím k žádnému nedorozumění nedošlo.
slunce praží už 14 dní a dnes, před prudkým ochlazením, dosáhlo vrcholu. šlapala po skalách, cítíla jejich ostří na polštářcích prstů. jak ji bodaj. šel před ní, ale oči měl vzadu. Táhl ji za sebou jako cennou šperkovnici, nechci říkat poklad, i když si připadala být stejně těžká. A možná tady ji napadlo, zda ho má vůbec ráda. Zda jim to zato stojí tu riskovat život. ano, cesta k smrti tu byla příliš blízko.
šla a ani se nemusela moc snažit. kráčela po kamenech, na nichž se odrážely jeho stopy. minimálně byla ráda, že se má konečně o koho opřít. je spoustu druhů lásky. anebo ne?
jenže pak nastal zásek. absolutní. co se stalo a proč? on už byl na druhé straně a ona tam visela zatímco kamínky se odrážely o skály a dopadaly se žbluňknutím kdesi. Kde jsi? Podívala se na něj smutným pohledem. bedlivě ji sledoval. Jsem tu s tebou. Ale kde, kam se otiskly tvé podrážky? Zrak ji zahalil hustý opar strachu. zase zůstala sama. a zase ten strach z té tíhy přežít. jakoby to neznala. řekla "Lásko" - tak potichu, že si vůbec nebyla jista, zda toto slovo vůbec slyšel - "já nevím, co mám dělat. Kam teď mám dát svou nohu." Díval se na ní stále pozorněji a ona věřila že každou chvíli zachytí jeho telepatické signály, ještě lépe - imaginární pomocnou ruku.
vracel se k ní. jenže to už tam visela příliš dlouho. ruce se ji chvěly, srdce bušilo, hlava myslela na propast, ale tělo splynulo s kusem rašeliny a nevěřilo vůbec nikomu. možná kdyby teď spadla, už by jí to nebolelo. tělo a smysly nebyl jeden člověk. Ztrácela se sama sobě.
radil ji kam dát nohu, jenže už nebyla tou, která mu důvěřuje a on to poznal a stejně ji vzal kolem pasu a nadzvedl celou silou, aby ji přesunul na stabilnější místo. když se ocitla na krátko ve vzduchu, věřila, že tohle je konec. možná i on ucítil, že drží v náruči jenom kus masa a kdyby umřel, umíral by sám. ano, cesta k smrti tu byla příliš blízko. stálo jim to za to?
vraceli se, ale nešla ani v jeho stopách, šla tam, kam tělo si tělo žádalo. a šlo každou chvilku špatně, samozřejmě. uličky byly stále zapeklitější. strach si ji vzal úplně celou.
vrátila se sama, on ji šel naproti z druhé strany. Silně ji objal, jako gumového medvídeka. omluvila se . držel v náruči kus materiálu bez síly bez ducha, co by na ní mohl mít rád? a ona? je schopna mít v tomto stavu vůbec ráda? ale to nebyl důvod, proč začala plakat. Pláč nastal úplně spontánně, neuvědomovala si jeho vnější intenzitu, ale uvnitř to bolelo
chtěla by být sama a on ji pořád držel
slunce praží už 14 dní a dnes, před prudkým ochlazením, dosáhlo vrcholu. šlapala po skalách, cítíla jejich ostří na polštářcích prstů. jak ji bodaj. šel před ní, ale oči měl vzadu. Táhl ji za sebou jako cennou šperkovnici, nechci říkat poklad, i když si připadala být stejně těžká. A možná tady ji napadlo, zda ho má vůbec ráda. Zda jim to zato stojí tu riskovat život. ano, cesta k smrti tu byla příliš blízko.
šla a ani se nemusela moc snažit. kráčela po kamenech, na nichž se odrážely jeho stopy. minimálně byla ráda, že se má konečně o koho opřít. je spoustu druhů lásky. anebo ne?
jenže pak nastal zásek. absolutní. co se stalo a proč? on už byl na druhé straně a ona tam visela zatímco kamínky se odrážely o skály a dopadaly se žbluňknutím kdesi. Kde jsi? Podívala se na něj smutným pohledem. bedlivě ji sledoval. Jsem tu s tebou. Ale kde, kam se otiskly tvé podrážky? Zrak ji zahalil hustý opar strachu. zase zůstala sama. a zase ten strach z té tíhy přežít. jakoby to neznala. řekla "Lásko" - tak potichu, že si vůbec nebyla jista, zda toto slovo vůbec slyšel - "já nevím, co mám dělat. Kam teď mám dát svou nohu." Díval se na ní stále pozorněji a ona věřila že každou chvíli zachytí jeho telepatické signály, ještě lépe - imaginární pomocnou ruku.
vracel se k ní. jenže to už tam visela příliš dlouho. ruce se ji chvěly, srdce bušilo, hlava myslela na propast, ale tělo splynulo s kusem rašeliny a nevěřilo vůbec nikomu. možná kdyby teď spadla, už by jí to nebolelo. tělo a smysly nebyl jeden člověk. Ztrácela se sama sobě.
radil ji kam dát nohu, jenže už nebyla tou, která mu důvěřuje a on to poznal a stejně ji vzal kolem pasu a nadzvedl celou silou, aby ji přesunul na stabilnější místo. když se ocitla na krátko ve vzduchu, věřila, že tohle je konec. možná i on ucítil, že drží v náruči jenom kus masa a kdyby umřel, umíral by sám. ano, cesta k smrti tu byla příliš blízko. stálo jim to za to?
vraceli se, ale nešla ani v jeho stopách, šla tam, kam tělo si tělo žádalo. a šlo každou chvilku špatně, samozřejmě. uličky byly stále zapeklitější. strach si ji vzal úplně celou.
vrátila se sama, on ji šel naproti z druhé strany. Silně ji objal, jako gumového medvídeka. omluvila se . držel v náruči kus materiálu bez síly bez ducha, co by na ní mohl mít rád? a ona? je schopna mít v tomto stavu vůbec ráda? ale to nebyl důvod, proč začala plakat. Pláč nastal úplně spontánně, neuvědomovala si jeho vnější intenzitu, ale uvnitř to bolelo
chtěla by být sama a on ji pořád držel
Žádné komentáře:
Okomentovat