stál u koně, dva metry. Poznala ho. jistěže to byl ale on. ale
otáčel se a svět se točil s ní. "Zastav!" křičela na něj když se naposled viděli. a on se stále točil a hledal, kdo mu pomůže. ona to nebyla. ona zbaběle utekla. Nemohla se dívat na tu trosku, co se ztrácí před očima. Tady u koně už byl dočista ztracený. ztracený v davu všech co mu nepomohli.
co mohla udělat a neudělala? tolikrát si pokládala tuto otázku když se v noci převalovala a myslela na toho chudáka... Ano, nazývala ho chudákem. Chudák holka.
A teď? má se k němu rozeběhnout a vyskočit mu kolem krku? co teď? dívala se přímo na něj a dokonce se nakrátko jejich pohledy setkaly. Dokud neuhýbla...stačila si všimnout, že jeho oči jsou prázdné. už nebyl lačný po pomoci, ale rezignovaně hleděl na slečnu, která dříve prožívala s ním všechno jeho štěstí i neštěstí, když se mu narodilo děcko, když se přetahoval o děti u soudu a když prohrál, byla tam. ted stál vedle ní a nepoznával ji ..
"Zastav!" křičela na něj, když před ní polykal prášky - jeden za druhým - co mu měly pomoci utéci před bolestí. Prej pilulky štěstí. ha. až po nich se vzdaloval všemu živému, i tomu tvorečkovi, který ještě nevěděl že jeho táta, na jehož klíně se každé ráno houpe, už tu dávno není.
Udělala krok. napřímit ruku a dotkla by se ho, tak byla blízko. Tak byl vzdálený když ji stále nepoznával.. otáčel se upíral prázdný pohled do nikam kde na něj nikdo nečeká.
Co ona mohla? Copak mohlavyhodit mu to jeho štěstí, zabalený do kulatého bílého prášku, z okna? Ne! byla jen kamarádka, která jednoho dne už nezvedla telefon.
Tady u koně ho opět nechala být. nechala ho ztratit se v davu
jak se dá zestárnout za tři roky...
otáčel se a svět se točil s ní. "Zastav!" křičela na něj když se naposled viděli. a on se stále točil a hledal, kdo mu pomůže. ona to nebyla. ona zbaběle utekla. Nemohla se dívat na tu trosku, co se ztrácí před očima. Tady u koně už byl dočista ztracený. ztracený v davu všech co mu nepomohli.
co mohla udělat a neudělala? tolikrát si pokládala tuto otázku když se v noci převalovala a myslela na toho chudáka... Ano, nazývala ho chudákem. Chudák holka.
A teď? má se k němu rozeběhnout a vyskočit mu kolem krku? co teď? dívala se přímo na něj a dokonce se nakrátko jejich pohledy setkaly. Dokud neuhýbla...stačila si všimnout, že jeho oči jsou prázdné. už nebyl lačný po pomoci, ale rezignovaně hleděl na slečnu, která dříve prožívala s ním všechno jeho štěstí i neštěstí, když se mu narodilo děcko, když se přetahoval o děti u soudu a když prohrál, byla tam. ted stál vedle ní a nepoznával ji ..
"Zastav!" křičela na něj, když před ní polykal prášky - jeden za druhým - co mu měly pomoci utéci před bolestí. Prej pilulky štěstí. ha. až po nich se vzdaloval všemu živému, i tomu tvorečkovi, který ještě nevěděl že jeho táta, na jehož klíně se každé ráno houpe, už tu dávno není.
Udělala krok. napřímit ruku a dotkla by se ho, tak byla blízko. Tak byl vzdálený když ji stále nepoznával.. otáčel se upíral prázdný pohled do nikam kde na něj nikdo nečeká.
Co ona mohla? Copak mohlavyhodit mu to jeho štěstí, zabalený do kulatého bílého prášku, z okna? Ne! byla jen kamarádka, která jednoho dne už nezvedla telefon.
Tady u koně ho opět nechala být. nechala ho ztratit se v davu
Žádné komentáře:
Okomentovat