9.2. neskákej

Celou cestu jsem se vyhýbala tomu podívat se dolu ze skal
"ale voda je čistá, co?"
zakřičela jsem na něj dopředu, že jo. "úplně průzračná." pak jsme došli plácek s trsem trávy pod hlavu.

sklonila jsem hlavu a trochu se mi zatočila. Byli jsme kdesi v přírodní rezervaci, kam vedly jen vyšlapané cestičky od lidí, kteří stejně jako my, byly otravovány na každém kroku cedulí "Vstup zakázán".

Jakoby jinými cestami než zakázanými nechodil. netrápil se tím. skočil do vody a dlouho dlouho tam zůstal. až mě to donutilo naklonit se celým tělem, vystrčit krk, vykulit oči. vynořil se v půlce lomu a plaval za mnou nazpátek. Už z dálky jsem slyšela, jak křičí, že skákat nemusím, jestli mám strach.

to tak. to jsem tak potřebovala slyšet. prej nemusím. já hodná holčička, která určitě až do devítky prospívala s vyznamenáním, jak mě hned na první schůzce charakterizoval. mýlil se. učení mě nikdy nebavilo. skočit jsme musela. díval se na mě, jak stojím na posledním kameni a dívám se dolů. "nemusíš" zopakoval ten obrovskej chlap. i v té dálce vypadal tak obrovsky. uprostřed smaragdové hladiny mu zářily jeho havraní vlasy, ale snad ještě víc ty jeho temné oči, které mě sjížděli od hlavy k patě a zase zpět. cítila jsem na svém těle jeho pohledy. "Nemusíš!" Vždycky jsem si myslela, že pakliže existuje ďábel, pak musí mít přesně takové oči, jako má tenhle chlap, kterej mě ohromil ve chvíli, kdy se na mě podíval. on mě nazýval andělem.

Ďábel a anděl. on uprostřed hladiny, já na skále úplně nahá. Ďábel, co přemlouvá anděla, aby neskákal. či právě "ne" je výzva ke skoku?

často mi říkával, že jsem krásná. Jsem krásná protože jsem mladá. Mládí znamená lásku. Tak definoval náš vztah. jsem mladá a krásná a proto mě má rád. vážně? ptala jsem se o udiveně. uč se ode mě, zdůraznoval. stačí když budeš poslouchat, co ti povídám.

to jsem taky dělala. poslouchala a vnímala. ale občas jsem si dovolila se vzepřít. aby si nemyslel, že mu patřím. chtěla jsem mu dokázat, že mám taky svou hlavu. že nejsem ta, za kterou mě má. poddajná holčička. příležitostně ho vyvézt z míry. líbilo se mi, jak při tom vždycky nadzvedl své husté obočí. když jsem pomalu odcházela…

i teď jsem byla rozhodnuta překvapit ho. čím déle jsem tam ale stála, tím těžší úkol se to pro mne zdál být. sledoval mě, nespustil ze mě ty ďábelské oči. "Neskákej!", věděla jsem přesně kam se dívá, cítila jsem ho jako doteky. Jen mírně jsem se odrazila, vlastně ještě v letu mě napadlo, že tenhle odraz se mi stane možná osudový. Vnímala jsem ticho krajiny. Krásný letní den. Zacpala jsem si noc. Plác. Dlouho a hluboko jsem plavala pod vodou. To abych ho taky jednou vystrašila.